Vznik u nás nejstarší vojenské nemocnice je spjat s intenzivním budováním a posilováním pevnosti Olomouc po porážce rakouských vojsk Prusy a ztráty Slezska v roce 1742. Pro potřeby armády byla v květnu roku 1748 uvolněna část městského špitálu sv. Ducha na Předhradí (dnes Muzeum umění). Do samostatné budovy se "vojenská nemocnice" přestěhovala v roce 1785, po adaptaci rozsáhlého objektu bývalého jezuitského konviktu (Univerzitní ul.). V lednu roku 1802 se nemocnice – již natrvalo – přemístila do nádherného rozlehlého barokního areálu, bývalé premonstrátské kanonie na Klášterní Hradisko. Hned následující roky nemocnici důkladně prověřily, neboť napoleonské války přinesly utrpení tisícům raněných a nemocných, z nichž značná část prošla olomouckou vojenskou nemocnicí, nebo některou z jejich filiálek v okolí. V důsledku umístění objektu Klášterního Hradiska vně olomoucké pevnosti byla pro případ obležení postavena ve městě v letech 1840–1846 záložní Špitálská (Hanácká) kasárna. Další posilou kapacit vojenského zdravotnictví v Olomouci bylo postavení infekčního pavilonu roku 1905 na Hradisku a v roce 1910 vybudování Zeměbranecké nemocnice (Pasteurova ulice, dnes objekt chirurgie vojenské nemocnice), která byla v roce 1920 sloučena s hradiskou vojenskou nemocnicí.
Obrovskou zátěž prodělala nemocnice v průběhu I. světové války. Během ní a krátce po válce bylo zde a v dalších jejích třiceti filiálkách ošetřeno téměř tři čtvrtě milionu nemocných a raněných. Dramaticky prožila nemocnice vyhlášení samostatné československé republiky. Personál se rozdělil na dva tábory. Německá část chtěla zničit nemocniční zařízení, čemuž česká strana úspěšně zabránila. Již 6. listopadu se funkce ujal nový velitel, vrchní štábní lékař I. třídy MUDr. Josef Blažek, a v nemocnici se začalo úřadovat česky. Tragické události roku 1939 postihly nemocnici velmi tvrdě. Nejprve byla německými okupačními vojsky zabrána budova na Pasteurově ulici. Postupně pak byla obsazována i hlavní budova na Hradisku. Čeští lékaři a ošetřovatelský personál byli vykázáni do infekčního pavilonu. Jejich práce byla omezována nedostatkem léčiv a materiálu tak, až zcela ustala. Dne 15. září "Sborová nemocnice 7" zanikla. Její objekty sloužily po celou dobu II. světové války jako polní nemocnice německé armády. Řada lékařů důstojníků byla za aktivní odbojovou činnost zatčena a odsouzena k mnohaletým trestům vězení. Plk. zdrav. MUDr. Emil Zukerkander a kpt. zdrav. MUDr. Arnošt Hirsch byli i s rodinami deportováni do koncentračních táborů. Vrátil se pouze Dr. Hirsch. Po osvobození Olomouce byla neprodleně zahájena oprava značně zdevastovaných objektů a provoz nemocnice byl zahájen 1. srpna 1945. Prvním poválečným velitelem se stal pplk. zdrav. MUDr. František Svoboda. Organizačně byla olomoucká vojenská nemocnice ve strukturách armády začleněna nejprve jako polní vojenská nemocnice, od roku 1850 jako Posádková nemocnice. V československé armádě byla zařazena od roku 1923 jako Divizní nemocnice 7. Od 1. ledna 1937 byla Sborovou nemocnicí 7. V lednu 1937 byla přejmenována opět na Divizní nemocnici 7. V květnu 1945 pak byla v armádní struktuře vedena opět jako Divizní nemocnice 7. V roce 1950 se již užíval název Vojenská nemocnice Olomouc. K významné změně došlo od 1. 7. 1994, kdy se z rozpočtové organizace stala příspěvkovou organizací armády České republiky. Až do roku 1870 byl velitelem nemocnice vždy důstojník zbraní. Lékař byl velitelem jmenován až v roce 1874. K významným mezníkům v historii nemocnice patří i instalace rentgenového přístroje v roce 1905, jednoho z prvních v českých zemích a armádě.
Nemocnici však nedělají jen budovy a přístroje, ale především lidé. Do análů olomoucké vojenské nemocnice se svým zdejším působením zapsaly takové osobnosti, jako plk. MUDr. et PhDr. Gustav Gellner, vynikající lékař, publicista a historik lékařství, autor známé a vysoce ceněné publikace "Nemoc Ladislava Pohrobka". Pracoval zde rovněž prof. MUDr. Milan Slavětinský, známý publicista a dramatik. Vynikajícím lékařem a literátem byl Jaroslav Durych, jehož historická trilogie Bloudění vznikla v době jeho působení v Olomouci v letech 1923–1929. Velitelem nemocnice v letech 1953–1966 byl plk. MUDr. Vladimír Hájek, přímý účastník frontových bojů II. světové války. Plk. MUDr. Josefu Švábovi, řediteli nemocnice v letech 1991–1997, patří význačný podíl na provedení opravy historického objektu ústavu. V povědomí veřejnosti si nemocnice získala vysoký kredit kvalitní péčí o pacienty, odborností lékařů a špičkovým přístrojovým vybavením. Nemocnice poskytuje své služby stejnou měrou vojenským i civilním pacientům. Vojenská nemocnice Olomouc – Klášterní Hradisko je skvělým příkladem humanitárního využití významné kulturní památky v každodenním životě.