Ve věku nedožitých 98 let zemřel v sobotu 26. ledna 2019 ve Vojenské nemocnici Olomouc odbojář, politický vězeň a skaut, nositel vysokých státních vyznamenání Jan Janků. 

Jan Janků se narodil 3. července 1921 a s rodinou žil v severomoravských Hanušovicích, kde se také roku 1936 stal skautem. Právě skautské zásady a výrazná křesťanská orientace se pak staly celoživotními hodnotami, kterým se pan Janků snažil v každém okamžiku dostát. 

V roce 1938 po mnichovské tragédii a německém záboru Sudet sdílí rodina pana Janků osud dalších českých uprchlíků a nalézá pomoc až ve Vrbátkách u Přerova. Tam se jim dostává mimořádné pomoci a všeobecné solidarity ostatních občanů. Sám pan Janků často vzpomínal na to, jak mu jeho židovská spolužačka Herta Horáčková, vědomá si těžkého postavení jeho rodiny, připravila každý den do školní lavice chléb zabalený do ubrousku a na něj pětikorunu. 

Po maturitě na obchodní akademii a krátkém působení v továrně na cukrovinky byl pan Janků v roce 1941 nasazen na nucené práce v tehdy pruské Vratislavi. Odtud se mu v roce 1943 podařilo uniknout a po opatření falešných dokumentů se skrýval na různých místech Protektorátu Čechy a Morava. V roce 1944 se mu podařilo dostat až do Francie a navázal kontakt s tamním hnutím odporu. Po osvobození Franice spojenci působil pod americkým velením jako řidič Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu válkou postižených zemí (UNRRA). 

Do vlasti se vrátil v roce 1946 a v rodných Hanušovicích se ihned zapojil do aktivit obnoveného skautského hnutí, všechen svůj volný čas věnoval práci s mládeží. 

Po únorovém převratu byl již v roce 1949 zatčen v souvislosti s likvidací protikomunistické odbojové skupiny Světlana, jejíž člen Alois Valenta byl Janovým blízkým přítelem.  Pan Janků přímo členem skupiny nebyl, což ale nebránilo vyšetřovatelům StB, aby jej nezařadili do jednoho ze souvisejících procesů. Po ročním pobytu v nechvalně proslulé vazební věznici V Uherském Hradišti byl odsouzen na 20 let žaláře, což sám považoval za štěstí, neboť počítal s trestem smrti. 

Většinu svého trestu strávil ve věznici na Mírově. Tam se mu podařilo dostat na pozici lékárníka a ošetřovatele a jeho funkce mu umožňovala široký kontakt s vězni a přece jen lepší možnost jim pomoci. Za dobu věznění se tam setkal s mnohými význačnými osobnostmi politického a církevního života. Věren křesťanskému přesvědčení se podílel mimo jiné i na ošetřování těžce nemocného hraběte Jánose Esterházyho, z našeho pohledu kontroverzního nacionalisticky a konzervativně zaměřeného maďarského politika ze Slovenska, který v mírovské věznici zemřel v březnu 1957. Týž rok objevil pan Jaků v trámoví krovu věznice svitek tóry, který ponechal na místě s tím, že v lepších dobách se  snad pro něj vrátí. Obě události budou mít pak pro pana Janků nečekanou dohru až po více než pěti desetiletích. 

Z výkonu původně dvacetiletého trestu byl Jan Janků propuštěn již v prosinci 1957, pracoval pak na železnici. Různými způsoby se snažil proniknout opět k práci s mládeží, a to nejčastěji prostřednictvím organizování dětských táborů. V roce 1968 se podílel na obnově Junáka a současně byl aktivní v organizaci K-231, klubu politických vězňů z 50. let. Plného uznání se dočkal až po roce 1989, kdy se znovu zásadně podílel na obnově skautského hnutí a stal se současně aktivním členem Konfederace politických vězňů. Podílel se velmi aktivně na pietní, osvětové a přednáškové činnosti Konfederace. 

Jednu z přednášek měl pan Janků  v roce 2006 v mohelnickém muzeu, kde zmínil i příhodu s nálezem tóry z roku 1957 a konstatoval, že v roce 1996, kdy dostal od vedení mírovské věznice možnost prozkoumat krovy, již tóru nenašel. V té chvíli byl jedním z přítomných posluchačů upozorněn na to, že organizace Respekt a tolerance již dříve patrně právě tuto tóru získala od soukromého sběratele. Ještě týž den mu byla představena - okamžitě ji i po téměř 50 letech poznal. 

 Za účast na II. i III. odboji byl panu Janu Janků dne 28. října 2010 prezidentem České republiky Václavem Klausem propůjčen Řád T. G, Masaryka II. stupně. 

 V březnu 2011 byl oceněn maďarským prezidentem Pálem Schmittem maďarským Zlatým křížem za zásluhy v souvislosti s péčí o hraběte Esterházyho. 

 12. dubna 2018, kdy již pan Janků pobýval na sociálních lůžkách Centra komplexní péče o veterány při Vojenské nemocnici Olomouc, mu bylo za mimořádné zásluhy o český skauting uděleno nejvyšší skautské vyznamenání Řád stříbrného vlka. 

 Pan Janků se při svém pobytu v Centru komplexní péče o veterány ihned aktivně zapojil do života zdejší veteránské komunity, výrazné byly jeho duchovní aktivity, příkladná obětavost a vstřícnost. Ještě o Vánocích roku 2018 uspořádal v prostorách Centra výstavu své bohaté sbírky betlémů. Odešel tiše v sobotu 26. ledna 2018. 

Poslední rozloučení s panem Janem Janků, odbojářem, politickým vězněm a skautem, proběhl 1. února 2019 v kapli Panny Marie v Hanušovicích.  

 Pro Vojenskou nemocnici Olomouc bylo ctí, že mohla být panu Janků nápomocna, jeho pobyt zde byl pro nás velkým obohacením. 

 Fotogalerie zde.