1. září 2015 zemřel ve Vojenské nemocnici Olomouc válečný veterán a světově uznávaný heraldik plk. v. v. PhDr. h. c. Jiří Louda. Dovolte mi, abych ve zkratce připomenul jeho obdivuhodný životní osud - osud vlastence, vojáka, vědce a umělce.

 

Jiří Louda se narodil 3. října 1920 v Kutné Hoře do české vlastenecké rodiny. Po absolvování měšťanské školy nastoupil na místní reálné gymnázium, kde byl jeho otec profesorem kreslení. Výrazný výtvarný talent zdědil i Jiří a sám kariéru profesora kreslení zvažoval.

 

Maturuje však roce 1938 v době, kdy je Československá republika bezprostředně ohrožena sousedním nacistickým Německem. Vlastenecky vychovaný a smýšlející mladík proto podstupuje v polovině června 1938 dobrovolný odvod do československé armády, kterým úspěšně projde, ale jeho povolání do armády je odloženo. Proto se po Mnichovu v roce 1938 hlásí na Vysokou školu obchodní a studuje hlavně jazyky. Až na sklonku tzv. druhé republiky - počátkem března 1939 - je povolán do armády, kde prožije i úvod okupace 15. března 1939. Záhy poté je z vojska propuštěn. Domů do Kutné Hory se vrací již pevně rozhodnut odejít bojovat za svobodu vlasti do zahraničí. 

S vědomím ovdovělého otce přechází v červenci 1939 hranice do Polska a prezentuje se u tam vznikající jednotky československé zahraniční armády.  Souhlasí se zařazením do francouzské cizinecké legie a je ještě koncem července 1939 lodí transportován do Francie. V cizinecké legii prodělává tvrdý výcvik v africké poušti, který je mimo jiné spojen i s řidičským výcvikem pro obrněná auta, což se mu bude v budoucnu hodit.  V legii ale zůstává jen krátce, neboť po napadení Polska v září 1939 vyhlašuje Francie jako polský spojenec Německu válku a konečně umožňuje na svém území organizaci řádných jednotek československé zahraniční armády.

 

"Podivná válka", kdy Francie v podstatě až do května 1940 proti Německu reálně nebojuje, končí pak v pouhých šesti týdnech jejím rychlým pádem v červnu 1940. Jiří Louda musí opět prchat, tentokrát do Velké Británie, poslední země, která v té době stojí proti Německu.  Tam si podává přihlášku k letectvu, které však není vyhověno. Čas, kdy nemůže bojovat, tráví různými vojenskými kursy.  V roce 1941 se hlásí k paravýcviku a souhlasí se zařazením do skupiny pro zvláštní účely, která cvičí československé vojáky k vysazení na území Protektorátu se sabotážními a zpravodajskými úkoly. Je zařazen do paraskupiny BRONSE jako radista, ale pro opakované zranění kolene je ze skupiny vyřazen. (To, jak se později ukázalo, mu zachránilo život, neboť osud paraskupiny BRONSE byl tragický: poté, co se pro nepříznivé počasí její výsadek v Protektorátu nezdařil, bylo letadlo 15. března 1943 na zpáteční cestě i s parašutisty sestřeleno nad Mnichovem.) Jiří Louda zůstává i nadále radistou a působí v Británii jako ladič vysílačů, přitom absolvuje různé důstojnické zkoušky a současně se začíná věnovat své velké a celoživotní zálibě - heraldice. V roce 1944 je vyčleněn do skupiny československých parašutistů plánovaných k vysazení na pomoc Slovenskému národnímu povstání, ale k provedení již nedojde, neboť povstání je mezitím potlačeno. 

 

Do vlasti se nyní již podporučík dělostřelectva Jiří Louda vrací 5. 6. 1945. Zjišťuje, že po jeho odchodu do zahraniční byli jak otec, tak později i bratr internováni v různých věznicích a táborech. Jiří Louda zůstává v československé armádě, působí v Kolínci u Klatov, Jihlavě, v Dědicích u Vyškova a nakonec v Olomouci, kdy využívá svých řidičských dovedností získaných během zahraničního výcviku a mimo jiné vyučuje v armádní autoškole.  Stále výrazněji se uplatňuje i v heraldice, díky přátelství s Karlem knížetem ze Schwarzenbergu se seznamuje s bohatou historií různých šlechtických rodů.

 

Po únorovém převratu je v září 1948  postaven mimo službu a 1. března 1949 definitivně propuštěn z československé armády. Živí se jako učitel angličtiny na jazykové škole v Olomouci, ale záhy je koncem dubna 1949 zatčen a stejně jako mnozí jiní západní vojáci déle než rok držen bez soudu v obávané věznici Mírov.

Po propuštění pracuje u státních lesů a nakonec se mu podaří v roce 1952 získat místo v Univerzitní knihovně v Olomouci. Zde uplatňuje své rozsáhlé historické vědomosti, doplňuje si však i vysokoškolské knihovnické vzdělání. Podílí se na různých publikacích, má zásadní podíl na vytvoření a vydání soupisu prvotisků olomoucké univerzity. Jeho velkým koníčkem zůstává heraldika, která se postupně stává jeho druhou profesí, publikuje v domácích i zahraničních odborných periodikách a stává se světově uznávaným znalcem a heraldickým výtvarníkem. Je spoluautorem  knihy České erby a po roce 1989 vydává reprezentativní soubor Království české, v zahraničí vydává Lines of Succession. Za svou heraldickou činnost je v roce 1983 jako jeden z mála cizinců oceněn britskou prestižní cenou The Julian Bickersteth Memorial Medal.

 

Pro jeho vlastenecké postoje a nezpochybnitelnou odbornost je po listopadu 1989 požádán představiteli Československé republiky o návrh nových ústavních symbolů a stává se tak autorem znaku Československé republiky. Po zániku Československa  navrhuje malý a velký znak samostatné České republiky a prezidentskou standartu. Zcela bez nadsázky lze říci, že je autorem nejrozšířenějšího českého uměleckého díla, totiž státního znaku, se kterým se setkáváme třeba i mimoděk několikrát denně. 

 

Nelze nezmínit ani další významnou činnost Jiřího Loudy - shromáždění a uspořádání rozsáhlého archivu II. odboje. Zásluhou spolupracovníků Vojenského historického ústavu a díky obětavé spolupráci již vážně nemocného doktora Loudy se podařilo archiv uspořádat a popsat i pro potřeby budoucích badatelů. 

 

Za jeho vojenskou, občanskou i odbornou činnost se mu dostává i po roce 1989 mnoha zasloužených ocenění, za všechny jmenujme Medaili Za zásluhy o Českou republiku. Myslím, že tato medaile nejlépe vystihuje jeho celý životní příběh. Jiří Louda spojil svůj život se svou vlastí v dobrém i zlém a zasloužil se významnou měrou o její svobodu. Je symbolické, že poté, kdy jeho vlast získala takový charakter, o jaký Jiří Louda celý svůj život usiloval, je jedním z jejích symbolů znak, který on sám vytvořil a je tu naděje, že pokud takovou zemí i nadále zůstane, půjde dílo Jiřího Loudy historií spolu s ní. 

 

Pro Vojenskou nemocnici Olomouc je ctí, že mohla o pana doktora Loudu v závěru jeho bohatého a naplněného života pečovat.

 

plk. MUDr. Martin Svoboda, ředitel Vojenské nemocnice Olomouc

 

Více foto Jiřího Loudy naleznete ve fotogalerii zde.

Foto bylo se svolením autora převzato ze stránek army.cz